INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hele, nové album SEVERE TORTURE. O nich už jsem dlouho nic neslyšel. Rychle nakukuji do svých soukromých složek a databází a seznávám, že poslední posluchačský záznam disponuje prosincovým datumem roku 2010. To mě nepřekvapuje, neb tahle holandská sestava prakticky nikdy nefigurovala na špičce mého zájmu a jen málokdy mě přinutila k nostalgickému vzpomínání ve stínu přehrávače. Co si budeme povídat, když si budu chtít pustit death metal dle střihu CANNIBAL CORPSE, vždycky sáhnu po originálu.
Pravda je taková, že SEVERE TORTURE na dalších albech svoji produkci trochu upravili, řeznictví z Buffala sice stále mělo jasně největší prodeje, nicméně přidaly se i další, spíše techničtěji pojaté profily (DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION...). V roce 2011 se však vody uzavřely a SEVERE TORTURE zmizeli ze scény i se svým vysvědčením, které jejich kariéru hodnotilo jako slabší chvalitebnou. To prosím neberte jako nějaké shazování, desky natočili slušné a všechny žánrové normy se jim podařilo splnit dokonale, nicméně chyběla jim odvaha (kreativita?) se od svých největších vzorů alespoň trochu odlišit. Samozřejmě chápu, že dělat revoluci v tak konzervativním žánru, jakým BDM bezesporu je, a současně v hustém porostu experimentů neztratit jasně vytyčenou cestu není vůbec jednoduché.
No ale pojďme zpět k aktuálnímu dílu "Torn From The Jaws Of Death", jež na mě na našem dokonalém webu nečekaně vyskočilo ze seznamu doporučených desek k poslechu. Kolekci jsem odložil na čekací list, leč podnícen extatickými referencemi jednoho z mých drahých redakčních kolegů, jal jsem se "Holanďanům, kteří hrají jako CANNIBAL CORPSE" dát šanci trochu rychleji. A udělal jsem dobře.
SEVERE TORTURE výrazně pocvičili, shodili nadbytečné kilogramy a ještě navíc se jim podařilo dokonale zpevnit svou tělesnou schránku. Jestliže se předchozí album "Slaughtered" neslo ve znamení zvukového odtučnění a naopak nápadnější kompoziční diversifikace, tak novinka jde v tomto ohledu ještě mnohem, mnohem dále. Je znát, že Holanďané o tvůrčí pauze neokupovali pohodlný prostor gauče, ale naopak se dost udržovali v kondici. Ta sestava je přece úplně stejná, přibyl jen novic za bicí soupravou, výtečný Damiën Kerpentier (SEPIROTH), přesto se SEVERE TORTURE dokázali neuvěřitelně posunout kupředu, jednak hráčsky, ale především skladatelsky. Ta změna je skutečně naprosto zásadní. SEVERE TORTURE zredukovali basic deathmetalové přístupy, mnohem více vsadili na technickou stránku věci a nadto zařadili celou plejádu oživujících ingrediencí. Takových ingrediencí, jež z alba, které "působí hlavně jako celek", udělají album, na kterém je deset opravdových kompozic majících svá specifika. Deset skladeb, které od sebe dokážete odlišit. Deset skladeb, které disponují momenty, jež mají potenciál usídlit se vám v lebce na delší dobu.
A jaké, že to jsou ingredience? Co techničtější a natlakovaná skládanka po vzoru SUFFOCATION a nebo klidně i současných HOUR OF PENANCE? Máme. Výrazněji vrstvené melodie (trochu po vzoru ABORTED)? Máme. Košatě vystavěná a chytlavá sóla? Taky máme. Výpravnější nebo dokonce atmosférické pasáže? K službám. Jiné žánrové odbočky, třeba blackem obarvené hrany, jaké už lehce vystrkovaly růžky na "Slaughtered"? Ale jistě. A co nějaká reprezentativní závěrečná skladba s vygradovaným finišem? Ale jo, to taky máme.
Máme všechno. Máme do zlatova vypečené crisp death metalové album, ze kterého cáká energie, hráčské umění i tolik potřebná kreativita. Holanďané vstali z mrtvých a rovnou si dali kilometr kraulem na čas v bazénu živé vody. Tahle kapela neuvěřitelně vyrostla. Pokud se letos 7.8. náhodou budete potulovat na pozemku Brutal Assaultu a budete rozmýšlet, zda si dáte párek nebo se půjdete podívat na set SEVERE TORTURE, zvolte druhou variantu. Sice vám trochu vytráví, ale zato si užijete perfektní, autentickou death metalovou performanci.
Velké překvapení. SEVERE TORTURE se po více než deseti letech hibernace vracejí na scénu se svým suverénně nejlepším albem. Pakliže má nějaký comeback smysl, je to ten od SEVERE TORTURE. Dejte tomu šanci, litovat nebudete.
8,5 / 10
Dennis Schreurs
- zpěv
Marvin Vriesde
- kytara
Thijs Van Laarhoven
- kytara
Patrick Boleij
- baskytara
Damiën Kerpentier
- bicí
1. The Death Of Everything
[video]
2. Marked By Blood And Darkness
3. Hogtied In Rope
4. Torn From The Jaws Of Death
[video]
5. Christ Immersion
6. Putrid Remains
7. The Pinnacle Of Suffering
8. Through Pain And Emptiness
9. Those Who Wished Me Dead
10. Tear All The Flesh Off The Earth
Torn From The Jaws Of Death (2024)
Fisting The Sockets (EP) (2022)
Slaughtered (2010)
Sworn Vengeance (2007)
Fall Of The Despised (2005)
Misanthropic Carnage (2002)
Butchery Of The Soul (EP) (2002)
Feasting On Blood (2000)
Lambs Of A God (single) (2000)
Pray For Nothing (single) (1999)
Baptized... (demo) (1998)
Datum vydání: Pátek, 7. června 2024
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 38:34
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.